Děkuji...!
11. února 2014 v 8:00 | PřežíváníKomentáře
Moji terapii je prave, tak trochu tento blog. Pro me rozhodne dostacujici! Dekuji za koment.
Zdeněčku, já se taky přimlouvám za terapii pomocí léků, mně to pomohlo. Někdy si člověk sám prostě nepomůže a je zbytečný trápit se víc a dýl, než je nutný. Sice ani léky nepomůžou tak, jak bychom si přáli, přesto jsou ty dny přežívání víc o životě...
Urcite to myslite dobre, ale tento blog neslouzi az tak k osobnim doporucenim tohoto typu. Na koho tyto clanky pusobi negativne, staci cist jiny blog. Jejich tu mnoho.
Ty články jsou nádherné :-)
Je z nich cítit jak máte Elenku a tatínka velmi rád.
Na mě články působí naopak velmi pěkně, smířlivě a připadne mi, že jste je psal (nebo aspoň dopsal) s klidnou duší.
Ale neznám Vás, třeba to tak působí jen na mě :-)
Anička: Děkuji vám moc! Také všem za vaše komenty a zájem o tento blog.
Zdeňku, píšete, že se snažíte žít tak, aby se za vás ani otec ani Elenka nemuseli stydět. Myslím si, že můžou být hrdí na to jakého mají syna a tatínka už jen tím s jakou láskou, úctou, obdivem a respektem o nich píšete. Pište dál, je vidět, že vám to svým způsobem pomáhá, se s tím, alespoň trochu smířit, vyrovnat. Janičky blog čtu od začátku a po těch pár článcích od vás, již dnes mohu říct, že i váš blog bude můj oblíbený.
zdenku,
jsem si jistá že by byl a je táta na tebe moc hrdý. Vedeš spořádanej život, snažíš se zlepšit všechno co se v mládí nestihlo, jdeš do sebe. Nevezeš se, ale jdeš tomu všemu naproti. Elenka měla toho nejlepšího tatínka, jakýho mohla mít. Vždyt to všichni víme,jak moc Tě miluje. To je další důvod, proč by byl táta na Tebe pyšný, dokázal si ji projevit 100%lásku. Dokázal si ji dát něco, co Tobě bylo odepřeno.
Mám Tě ráda a věřím,že všechno máj svůj čas a na Tebe toho ještě spoustu čeká.
Z tvých článků je cítit velkou bolest na duši která tě hodně tíží.Je dobře se z toho vypsat,vymluvit,vykřičet,ale možná by to chtělo i odbornou pomoc.Moc bych ti přála ať tě čeká už jen štěstí a užívání si života.Život je příliš krátký.