close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Zapisovatelnik

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Děkuji...!

11. února 2014 v 8:00 |  Přežívání
Rád bych dnes něco napsal o svém otci.
Letos tomu bude dvacet let, co otec zemřel. Byl velmi vážně nemocný. V podstatě já si ho zdravého nepamatuji. Když mi bylo osm let, tak usedl na invalidní vozík a už z něj nikdy nevstal. Tehdy to pro mě nebylo nijak deprimující, protože jsem byl opravdu malý a měl jsem tím pádem jiné starosti. Jako si hrát, čmárat po papíru dětské nesmysly apod.

Je také pravda, čím jsem byl starší, tím méně mi přišlo zvláštní, že je otec na vozíku. Vůbec na tom nebylo nic divného. Snažil se mě vychovávat způsobem, jakým mohl a uměl. Někdy byl až přes rámec přísný. Musím říci, že jsem rád, že byl takový. Z jeho strany to nebyla typická otcovská láska, jako pohlazení, házení ke stropu a podobné věci. Vzhledem k jeho vážnému hendikepu, byla ta druhá možnost, naprosto vyloučená. S odstupem nedokážu říci, zdali mi tyto věci z jeho strany chyběly.

V hlouby duše asi ano, zamrzelo mě, že nemůže a není jako běžní otcové, co tu lásku dávají najevo, takovým tím tatínkovským způsobem... On ale nebyl otec, jako každý druhý. Na druhé straně mně toho stačil dát mnoho. Lásku k hudbě, k literatuře a tím pádem i lehce k bohémskému životu. V tom posledním nesahám otci ani po kotníky! Učil mě zdánlivě běžné věci, ale velmi zásadní. Respektovat ženy, chovat se čestně a vždy jako chlap. Všeobecně se chovat tak, abych se za sebe nemusel nikdy stydět.
Nevím, jak dalece jsem takový, jakého si mě otec přál mít a jakým bych podle jeho vzoru chtěl být já. Myslím, že se v mnoha ohledech mám co učit. Snažím se, snažím se zatím žít tak, aby se za mě nemusel stydět ani můj otec, ani má milovaná dceruška Elenka!!!

Abych se vrátil k tomu, o čem jsem hlavně chtěl psát. Můj otec trpěl těžkou formou RS, tedy roztroušenou sklerózou. Byl to obrovský bojovník, nikdy nedal najevo svou slabost a nikdy neskuhral, ba naopak. Podporoval nás svou vnitřní silou, přesto, jak byl moc nemocný. Nikdy jsem neměl pocit, že nemám úžasnou a plnohodnotnou fungující rodinu!

V mnoha ohledech byla Elenka jako můj otec, nikdy nedala najevo slabost, takovou tu opravdu rezignující, a byla to také obrovská bojovnice!
Táto a Elenko, děkuji Vám za to, že jste mi ukázali a nadále ukazujete správný směr, a za Váš odkaz, že se nikdy nesmíme vzdát!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marie Marie | 11. února 2014 v 12:26 | Reagovat

Z tvých článků je cítit velkou bolest na duši která tě hodně tíží.Je dobře se z toho vypsat,vymluvit,vykřičet,ale možná by to chtělo i odbornou pomoc.Moc bych ti přála ať tě čeká už jen štěstí a užívání si života.Život je příliš krátký.

2 Praguenation Praguenation | 11. února 2014 v 12:57 | Reagovat

Moji terapii je prave, tak trochu tento blog. Pro me rozhodne dostacujici! Dekuji za koment.

3 Jane Jane | 11. února 2014 v 13:14 | Reagovat

Zdeněčku, já se taky přimlouvám za terapii pomocí léků, mně to pomohlo. Někdy si člověk sám prostě nepomůže a je zbytečný trápit se víc a dýl, než je nutný. Sice ani léky nepomůžou tak, jak bychom si přáli, přesto jsou ty dny přežívání víc o životě...

4 Praguenation Praguenation | 11. února 2014 v 13:24 | Reagovat

Urcite to myslite dobre, ale tento blog neslouzi az tak k osobnim doporucenim tohoto typu. Na koho tyto clanky pusobi negativne, staci cist jiny blog. Jejich tu mnoho.

5 Anička Anička | 11. února 2014 v 19:32 | Reagovat

Ty články jsou nádherné :-)
Je z nich cítit jak máte Elenku a tatínka velmi rád.
Na mě články působí naopak velmi pěkně, smířlivě a připadne mi, že jste je psal (nebo aspoň dopsal) s klidnou duší.
Ale neznám Vás, třeba to tak působí jen na mě :-)

6 praguenation praguenation | 11. února 2014 v 19:53 | Reagovat

Anička: Děkuji vám moc! Také všem za vaše komenty a zájem o tento blog.

7 Monika Monika | 11. února 2014 v 20:48 | Reagovat

Zdeňku, píšete, že se snažíte žít tak, aby se za vás ani otec ani Elenka nemuseli stydět. Myslím si, že můžou být hrdí na to jakého mají syna a tatínka už jen tím s jakou láskou, úctou, obdivem a respektem o nich píšete. Pište dál, je vidět, že vám to svým způsobem pomáhá, se s tím, alespoň trochu smířit, vyrovnat. Janičky blog čtu od začátku a po těch pár článcích od vás, již dnes mohu říct, že i váš blog bude můj oblíbený.

8 Kiki Kiki | 13. února 2014 v 15:01 | Reagovat

zdenku,

jsem si jistá že by byl a je táta na tebe moc hrdý. Vedeš spořádanej život, snažíš se zlepšit všechno co se v mládí nestihlo, jdeš do sebe. Nevezeš se, ale jdeš tomu všemu naproti. Elenka měla toho nejlepšího tatínka, jakýho mohla mít. Vždyt to všichni víme,jak moc Tě miluje. To je další důvod, proč by byl táta na Tebe pyšný, dokázal si ji projevit 100%lásku. Dokázal si ji dát něco, co Tobě bylo odepřeno.

Mám Tě ráda a věřím,že všechno máj  svůj čas a na Tebe toho ještě spoustu čeká.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama