Je tomu skoro čtvrt století, co padl temný komunistický režim. V Berlíně byla zbořena zeď, která dělila jeden národ na dva tábory. Zlomilo se to v podstatě v jednu chvíli. Problém byl v tom, že poté se události odvíjely radikálně jinak. U našich západních sousedů se slova, jako demokracie a svoboda, správně pochopila.
Země vyšla vstříc budoucnosti a prosperitě. U nás se tyto dvě velmi křehká slova zaměnila se slovy: korumpovat, vytvořit prostor zločinnosti, a všeobecně, dělat si co chci.
Kdy a kde se stalo, že tyto dvě země stály na stejném rozcestí?
Jedna z nich vykročila tím správným směrem, kdežto ta druhá naopak. Kdy nastal ten osudový zlom? Je faktem, že země, která žila čtyřicet let za železnou oponou, tak k tomu, aby se zmátořila a vzpamatovala z dlouholetého
utlaku, potřebuje ještě čas. To v této zemi nevládla tak krutá diktatůra, jako např. v Severní Koreji, nebo na Kubě.
Myslím, že 25 let poté, by se naše země měla nacházet úplně někde jinde.
Demokracie, která se změnila v pseudodemokracii, kde byl nastolen mafiánský kapitalismus, s tím související beztrestnost několika mocných lidí.
Megazločinci ve státních správách, úřadech a ministerstvech. Kdo to může zastavit?
Pokud instituce, které mají zločinnost a korupci potírat, ji v podstatě podporují, anebo se jí dokonce účastní.
Nacházíme se ve fázi totálního, bezkurpuletního a morálního úpadku společnosti. Jak dlouho bude trvat, než přijde nějaká obnova a naprostý restart?
Myslím, že se k tomu nezadržitelně blížíme. Nechci v žádnem případě, aby se naše země zmítala v tak ukrutných násilnostech a chaosu, jako v posledních týdnech Ukrajina. Kde jeden zločinec chce svou velkou moc udržet stůj co stůj, i za cenu prolévání krve vlastních lidí. Přivádí mě to k myšlence, že zákonitě musí přijít doba, kdy jako národ narazíme na pomyslnou zeď, kam budem sami natlačeni.
Každý národ má svou hranici, do kdy se nechá usurpovat.
Krátí se nám čas. Myslím, že v dobách budoucích je to nevyhnutelné.
Pokud budeme jednou chtít žít opravdu šťastně, spokojeně a s hrdostí, že jsme národ, který si nenechá líbit úplně všechno, něco zákonitě musí přijít. Je možné, že budeme muset jednou bojovat za daleko víc, než je jenom štěstí a spokojenost. A to o přežití.
Já nevím ,co bych pořádně napsala... ale každopádně si myslím,že si i obyčejní líde můžou tvořit stát...jenže lidi se okrádaj a lžou si navzájem, kdyby byli dosazeni na důležité pozice obyčejní lidé,taky by se z nich staly nenazrany prasata co nemaj dost. Ta možnosti asi svádi, nerikam ze by to udelam kazdej, ale svet je tak zkorumpovanej...
a je to mimo téma můj koment:)