Co je to láska? Opravdu jenom chemický proces? Nebo něco velmi neobyčejného a fascinujícího, co vás odstaví v tu chvíli
natolik, že nejste schopni opravdu skoro ničeho. Pokud máte k tomu ještě to štěstí, že je váš cit opětován, máte vyhráno na celé čáře. Já se nedokážu smířit s tím, že jde opravdu jen a jen o chemii. Je mi jasné, že mi to ale není nic platné. Fakta jsou fakta.
Pocity, které ve vás probíhají, když jste zamilovaní, tak nejsou falešné, opravdu to zažíváte a opravdu se to děje.
Ať je to jak chce, zkusme neřešit, že jde o něco, co se dá logicky popsat v odborných knihách. Dělejme, že o něčem takovém vůbec nevíme. Protože, když se vám něco takového stane, tak úplně kašlete na to, co a kde se o lásce nebo
zamilovanosti říká.
Zamilovanost vám samozřejmě nevydrží stejně dlouho, jako láska, což je hluboký cit, který můžete zažívat i celý život.
Byli jste určitě všichni někdy zamilovaní a já nejsem samozřejmě výjimkou. Necháváme se unášet na obláčku, v podstatě v těchto chvílích se nohama ani nedotýkáme země. Nedokážeme se na nic jiného soustředit. Neposloucháme toho druhého, v případě, že nám tento cit třeba i vymlouvá. Nebuď bláhový....nemá to smysl..a tak podobně.
Mohou vám všichni do kolečka říkat, že to nejste vy, co se to s vámi děje, že jednáte, jak jednáte.
Myslím, že to všichni známe. Není snad nikdo, kdo tyto pocity nezažil. Pokud se vám navíc stane to, že
vaši lásku ten druhý neopětuje, potom je to katastrofa a vy jste odsouzen, v lepším případě, několikaměsíčnímu
utrpení a sebetríznění. To je jedna z odvrácených tváří lásky.
Sečteno a podtrženo, ať chemický proces, anebo něco vyjmečného, senzitivního a nadpozemského,
chceme to každý z nás v životě, alespoň jednou zažít!
Věnováno....všem zamilovaným!
Myslím, že láska je něco jako vitamín. Každý to potřebuje a nelze bez ní žít.
Možná lze, ale to jsou právě ti zombíci, které na ulicích potkáváme a přemýšlíme nad tím jak se do takového stavu dostali.