
Marné naděje
27. února 2014 v 8:00 | Praguenation
Komentáře
Nevím co napsat povzbudivého, ani nic nejde. K Elenky příběhu jsem se dostala, když o něm Janička psala v časopise Miminko, od té doby jsem to vše prožívala, a prožívám, s Vámi. Přeji hodně sil!
Taky na Elenku myslím často a kdybych ti mohl Zdeňku nějak pomoct, klidně napiš, nebo zavolej a já udělám co budu moct. Asi si ani neumím představit jak smutno ti po ní musí být, když jsi byl zvyklý být s ní denně. Já se do ní zamiloval a to jsem se s ní vídal jen občas. Pořád je s námi. I když to zní jako fráze. Je tady v našich srdcích, kam se nám zavrtala. Mulisáček. Pořád to je a vždycky bude tvoje holčička.
Ahoj Zdendo, z celého srdíčka mě mrzí,že člověk jako jsi ty, musel ve svém životě zažít takovou tragédii. Přeji ti silnou vůli k překonání tohoto těžkého období a pevně doufám a přeji si, abys byl jednou zase šťastný!!!
Vážím si vašich citlivých reakcí. Moc vám všem děkuji za podporu. Iris: Vítám tě tady kamarádko drahá...
Jelikož i podporu lze vyjádřit nadálku, tak...
Přesto že jak Janičku, tak tebe neznám osobně, prostřednictvím internetu jsem si vás oba oblíbila a přeji vám hodně sil. Není lehké se s něčím takovým vyrovnat, ale já věřím, že to zvládnete a ten největší smutek se časem zmírní. Moc vám to oběma přeju.:-)
Já se to snažím nevnímat... to že se blíží výročí..ani to nemůžu nazývat výročím...Pro mě je každej den bez Elenky jak si psal už dřív,je to přížívání. Taková krásná buchtička, miláček, cipísek..prostě všechno na světě.. taky mám často myšlenky, že si to vůbec nepřipouštim nějakou dobu a pak najednou to na mě všechno dopadne...a já bulim a bulim a nepřetřžitě. Když si člověk vybaví, všechny ty nádherný chvíle s ní, to jak úžasně tancovala na Dádu, jako by ji nic nebylo, to jak prodávala v obchudku, to jak léčila panenky, to jak malovala na papír, po sobě a po nás, to jak říkala všechny různý říkanky a hrála na "sovávanou" .. ten její nádhernej úsměv a smích co člověka naplnoval a nikdy ho neměl dost.. to mi tak chybí...a nedokážu pochopit,že je to pryč. Musíme se s tím ale naučit žít a naučit se Elenku vnímat,protože je věřím,že tady stále je. Miluju ji z celého srdce.
To blížící se datum je "bezvýznamné" , co se stalo se stalo a my to nezměníme... každopádně, důležitý je, že víme že nás strašně moc miluje a my ji tohle pouto nikdy neodešlo a neodejte, to se narodilo s ní.