close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Zapisovatelnik

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Marné naděje

27. února 2014 v 8:00 | Praguenation
Pomalu se blíží rok od události s Elenečkou. Čím víc se to blíží, tím to na mě, a asi nejen na mě, doléhá.
Myslel jsem si, že ten smutek nemůže být větší, než je. Je pravda, že podvědomí začíná pracovat, aniž
bych to mohl nějak ovlivnit.

Blíží se to nejsmutnější výročí v našich životech. Mám z toho obavy, musím přiznat.
Nevím, co se bude dít ten den. Myslím, že ten osudný den jen tak nepřeběhne, jako by nic. Vše se oživí.
Snad to nebude tak, že se mi začnou vybavovat vzpomínky minutu po minutě, co se ten den stalo.

Já mám v paměti hlavně ten okamžik před onou půlnocí a ten nejstrašnější telefoní hovor, jaký jsem kdy vedl.
Nedá se říci, že vedl, v šoku jsem poslouchal, co se z druhého konce ozývá, a nedokážu si vybavit, co se ve mně v tu chvíli odehrávalo. Měl jsem chvilkami pocit, že ten hovor není realita, anebo minimálně, že se to neděje mně.

Jako by se to vůbec netýkalo naší rodinky. Protože z druhé strany se ozývala tak strašná a zdrcující slova...

Nikdy na to nezapomenu...opravdu nikdy. To není možné, že naší milovanou a překrásnou holčičku potkalo takové
neštěstí. Nám tím začalo to nejhorší období života. Peklo na zemi!

Občas jsem tohle přirovnání slyšel, většinou řečené v nadsázce, při nějaké nepříjemné události. To, co se stalo a nastalo poté, bylo opravdu pravé a nefalšované peklo na zemi.

Nikdy by mě nenapadlo, že nás něco podobného může potkat. Vím... slýcháme to od lidí, co prožili nějakou opravdu velkou tragédii. Nikdy mě nenapadlo ptát se: A proč zrovna my? Já se ptám: Proč Elenka?

Nedokážu to pochopit. Jsou dny, kdy se vzbudím, uvědomím si, co se stalo, a říkám si.. to né, to se přeci nemohlo stát! Ono se ale stalo.

Přes všechny ty peripetie a těžký uděl a kříž, co si Elenka nesla, jsem doufal, že se to spraví a vše dopadne
dobře. Znali jsme všechna daná fakta a prognózy, ale i přesto všechno jsem věřil, že se to zlomí a budeme šťastná, spokojená rodinka. Miluji tě Elenko!!!


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kiki Kiki | 27. února 2014 v 8:12 | Reagovat

Já se to snažím nevnímat... to že se blíží výročí..ani to nemůžu nazývat výročím...Pro mě je každej den bez Elenky jak si psal už dřív,je to přížívání. Taková krásná buchtička, miláček, cipísek..prostě všechno na světě.. taky mám často myšlenky, že si to vůbec nepřipouštim nějakou dobu a pak najednou to na mě všechno dopadne...a já bulim a bulim a nepřetřžitě. Když si člověk vybaví, všechny ty nádherný chvíle s  ní, to jak úžasně tancovala na Dádu, jako by  ji nic nebylo, to jak prodávala v  obchudku, to jak léčila panenky, to jak malovala na papír, po sobě a po nás, to jak říkala všechny  různý   říkanky a hrála na  "sovávanou" .. ten její nádhernej  úsměv a smích co člověka naplnoval a nikdy ho neměl dost.. to mi tak chybí...a nedokážu pochopit,že je to pryč. Musíme se s tím ale naučit žít a naučit se Elenku vnímat,protože je věřím,že tady stále je. Miluju ji z celého srdce.

To blížící se datum  je "bezvýznamné" , co se stalo se stalo a my to nezměníme... každopádně, důležitý je, že víme že nás strašně moc  miluje a my  ji tohle pouto nikdy neodešlo a neodejte, to se narodilo s ní.

2 Veronika Veronika | E-mail | 27. února 2014 v 15:00 | Reagovat

Nevím co napsat povzbudivého, ani nic nejde. K Elenky příběhu jsem se dostala, když o něm Janička psala v časopise Miminko, od té doby jsem to vše prožívala, a prožívám, s Vámi. Přeji hodně sil!

3 Martin Martin | 27. února 2014 v 15:33 | Reagovat

Taky na Elenku myslím často a kdybych ti mohl Zdeňku nějak pomoct, klidně napiš, nebo zavolej a já udělám co budu moct. Asi si ani neumím představit jak smutno ti po ní musí být, když jsi byl zvyklý být s ní denně. Já se do ní zamiloval a to jsem se s ní vídal jen občas. Pořád je s námi. I když to zní jako fráze. Je tady v našich srdcích, kam se nám zavrtala. Mulisáček. Pořád to je a vždycky bude tvoje holčička.

4 Iris L.A. Iris L.A. | 27. února 2014 v 16:06 | Reagovat

Ahoj Zdendo, z celého srdíčka mě mrzí,že člověk jako jsi ty, musel ve svém životě zažít takovou tragédii. Přeji ti silnou vůli k překonání tohoto těžkého období a pevně doufám a přeji si, abys byl jednou zase šťastný!!!

5 praguenation praguenation | 27. února 2014 v 20:05 | Reagovat

Vážím si vašich citlivých reakcí. Moc vám všem děkuji za podporu. Iris: Vítám tě tady kamarádko drahá...

6 Verča Verča | E-mail | 28. února 2014 v 10:47 | Reagovat

Jelikož i podporu lze vyjádřit nadálku, tak...
Přesto že jak Janičku, tak tebe neznám osobně, prostřednictvím internetu jsem si vás oba oblíbila a přeji vám hodně sil. Není lehké se s něčím takovým vyrovnat, ale já věřím, že to zvládnete a ten největší smutek se časem zmírní. Moc vám to oběma přeju.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama