9. března 2014 v 8:00 | Praguenation
V posledním blogu jsem slíbil, že se zmíním o stinných stránkách samoty. Samozřejmě má tento stav i svá negativa.
Jedním z nich je i samotný fakt, že bydlíte sám. Nemáte si s kým popovídat, nemáte se
komu svěřit. Existují sice věci, jako jsou mobilní telefony a sociální sítě, kde se můžete do jisté míry účinně ventilovat.
Nebudeme si nic namlouvat, osobní kontakt je ale osobní kontakt a nedá se ničím nahradit. I takový velice oblíbený skype, je někdy úplně nejhorší možná komunikace. Svého blízkého při výpadku signálu buď vidíte ve stejné křečovité
pozici několik minut, nebo ho, možná v tomto případě lépe, nevidíte vůbec.
Abych se vrátil k té samotě. Přijdete do svého prázného bytu... Ne, že by vás vykradli, ale není tam ni živáčka.
Jediné, s čím si můžete v tu chvíli popovídat, je kupříkladu sprchový kout. V případě, že váš sprchový kout mluví... Můj ano. Nebojte se, nepíšu tyto články pod vlivem léků, či drog, ani nejsem v nekontrolovatelném delíriu.
Můj sprchový kout má v sobě totiž nainstalované rádio, takže nejenom, že mluví, ale i zpívá. Mluví, ale jak vám může být jasné, neodpovídá, ani s ničím neporadí... Svěřit se mu můžete, jediné co však na oplátku dostanete, je studená sprcha...
Jistě. Pokud je mi zrovna smutno nebo úzko, je tu jedna alternativa... Večerka. Jak už víte, mám jednu přímo ve vchodu svého domu, naštěstí se sympatickou paní prodávající.
O kterou jde hlavně. Jinak bych večerku ani nezmiňoval.
Chce to ale notnou dávku štěstí, aby tam ta konkrétní osoba byla a stále neodbíhala k pokladně obsluhovat zákazníky. Není divu...pracuje tam!
Když z nějakého podobného důvodu padne i tato možnost, když není kde vyždímat své celodenní zážitky, nezbývá než vzít mobilní telefon a ladným dotykem přejet všechny kontakty. Kdo by mě tak mohl vyslechnout...? Je dobré, pokud se seznam nezastaví na kontaktech, jako je první pomoc, Policie či Kastrální úřad. I když prvně zmiňovaný kontakt celkem svádí - "První pomoc".
Vytočít ovšem číslo 112 a do telefonu se představit a pokračovat o tom, že jste sám a je vám velmi smutno, tak si buďte jisti, že první pomoc dostanete, ale pravděpodobně jinou, než čekáte. Musím říct, že ne, tak kritické to se mnou
opravdu není. Je pravda, že si člověk na samotu musí zvyknout. Není to jednoduché, pro nikoho. Není to
jednoduché obzvlášť v případě, že vždy jste vždy s někým žil a měl dokonce rodinku, pak je to o to složitější. Kdo však říká, že tomu tak bude navždy?
Všem samotářům a osamělým: Musíme si umět užívat i tyto chvilky, kdy zrovna s někým nejsme. Je to někdy takový
osobní restart a očista duše, kterou občas potřebujeme všichni. Ne vždy to musí být příjemné. Je na nás, jak
si s tím poradíme a jak se popereme s danou situací. Není to jednoduché, ale musíme doufat, že To není navždy.
Zdenku,
moc se mi líbí tvůj dnešní blog. Je fakt super. I když není veselej, obzvlást se mi líbí tahle věta:
" Není to
jednoduché obzvlášť v případě, že vždy jste vždy s někým žil a měl dokonce rodinku, pak je to o to složitější. Kdo však říká, že tomu tak bude navždy?"
Líbí se mi ,že koukáš vpřed.. je jasný, i já si pořád připomínám jak skvělou rodinku jsi měl, jak bych to všechno chtěla zpátky.. Ale musíme žít přítomností, těšit se na budoucnost a za minulost být vděčný...
I když je to článek v depresivním duchu, pobavila jsem se u toho,že jediná odpoved kterou dostaneš od sprchy je studená sprcha:))
Moc se mi líbí, jak píšeš... pokračuj! a těším se na tvý 1.narozeniny:)