Život vám občas do cesty pošle někoho, s kým pocítíte, že jde o něco jiného, o něco výjmečného.
Mluvím o naprostém splynutí duší, mluvím o souznění.
Člověk, kterého se to týká a člověk, jehož jsem poznal, to nazývá "Být na stejné vlně". Vystihuje tím přesně to, jak to cítím já.
Takovou osůbku nemusíte poznat nikdy, za celý svůj život. Pokud se vám to ale přihodí, tak jste ten nejšťastnější člověk na světě.
Je k nezaplacení, mít někoho takového ve své blízkosti, protože v tom případě jste našli poklad. Snad každý z nás máme někoho blízkého, komu na nás záleží a kdo nás má rád. To, o čem píšu, je podle mého názoru úplně jiný level. Pocity souznění nemůžete zažít jen tak s někým.
Například vyslovíte slovo, myšlenku, a aniž byste
museli něco dalekosáhle vysvětlovat, tak vaše spřízněná duše přesně ví, o čem je řeč.
Rozumí vám, chápe všechno.
Máte s tím člověkem podobný náhled na život, na svět, jak v zásadních otázkách, tak i v maličkostech.
Mám štěstí, že jsem někoho takového poznal. Ovšem není to jen tak, jak to tak u mě bývá.
Zvykám si, že v mém životé nechodí nic jednoduše. Umetené nebo vydlážděné cesty, těmi já nechodím. Raději kamenité a dlouhé zaprášené stezky, které nemají konce. Na druhou stranu zase víte, že žijete.
Takže opět shrnuto a podtrženo: Možná na tomto světě je ten druhý pro každého z nás, ale nikdy nepoznáte, zdali jste ho zrovna potkali. Zdali je to on. I když je na stejné vlně, můžete být ten třetí...
Zdeněčku, moc Ti přeju, aby ta "na stejné vlně" byla Tvoje ;) A není taková jenom jedna na světě, takže jedna z nich bude Tvá na stopro, uvidíš sám.