Je takovým pravidlem, že když už se se situace začne obracet k
lepšímu, tak zároveň přijde něco, co to všechno zbortí.
Prostě se to všechno posere! Je jedno jestli je to vlastním
přičiněním, nebo něco, s čím jste počítat mohli a zároveň
vědeli, že se to posrat může.
Ať tak, nebo tak, jste opět na začátku. Tak to v životě občas
přijde. Něčím se protlučete a probojujete se někam.
Přijde určitá úleva a spadne z vás tíha. Život je občas na vahách,
chvilku nahoře a poté dole.
Pak se stane něco třeba i očekávatelného a je to něco,
co jste si uvědomili, že může přijít. Jenom jste si to
nechtěli přiznat a vidět to v reálných barvách.
Tím něčím, se vrátíte v podstatě na samý začátek.
Od vás se tím pádem očekává, že se začnete opět
brodit a prodírat.
Vy to uděláte, už jen z obyčejného pudu sebezáchovy.
Můžete jen doufat, že se opět nevydáte tou samou, nebo
podobnou cestou. V životě se snažíme najít směr, ale
životní situace a zklamání a já nevím co všechno, nás
z té cesty svedou. Na nás je, se pak na tu cestu opět vrátit.
Mohu vám říci, že to není jen tak.
V jednom z mých článků, jsem psal o naději. Naději
potřebuje každý z nás. Co když v ní ale přestaneme
věřit úplně? Co když už žádná není? Nemyslím tím třeba nic konkrétního.
Jen z všeobecného hlediska.
Nebo je lepší od našeho života už nic neočekávat...
Pekne depresivni cteni. Hlavu vzhuru. Musime mezi lidi.