Nový život, dvě slova pod kterými se skrývá
mnoho významů. Nový život může začít
někomu, kdo například prožil celý život
ve slepotě a najednou se mu vrátí zrak.
Nový život může začít člověku, který se
po velmi dlouhé době probere z kómatu.
Samozřejmě nový život, v pravém slova
smyslu je, když se zrodí nový človíček,
do tohoto světa. S tím začína také nový
život pro matku právě narozeného děťátka.
Také jí začína uplně nová, jiná etapa života.
Všechny tyto věci se dají pojmenovat jedním
slovem, jsou to v podstatě zázraky. Jsou to
zásadní mezníky našich životů.
Také existují věci, které na prví pohled nejsou
tak velké, ale nejsou o nic míň důležité.
Nejsou na prví pohled zřejmé, ale když se
začneme dívat okolo sebe a budeme je
hledat, mohou nám přiést pocit spokojeosti
a třeba i štěstí. V dnešním světě plném
absolutní nerovnováhy, jsou tyto věci vzácné.
Já sám jsem byl hodně ovlivněn, různými
rušivými elemety běžného života. Neuměl
jsem se zastavit. Netvrdím, že je to teď
jinak, ale určitý pokrok nastal.
Troufám si tvrdit, že to takto má většina
z nás. Ignorujeme malé, běžné věci, které
nás obklopují. Né vždy je jednoduché tyto
věci vnímat, v tom nekonečném, životním
kolotoči.
Jednou za čas, je opravdu nuté se zastavit,
zvolnit tempo a začít jen vnímat a nasávat.
Takový malý příklad, z mého života. Po rozchodu
s partnerkou, jsem se odstěhoval do jednoho
malého bytečku, o pár zastávek dál, než jsem
bydlel doposavaď.
Přesně za měsíc tomu bude rok, co v tom
bytě žiji. Když se do domu vchází, prochází
se takovou úzkou, né uplně dlouhou chodbičkou.
Podél té chodbičky vysí několik poštovních schránek.
Uplně nahoře na nich, je položený, takový malý
červený, látkový koníček. Má na sobě pověšenou
kartičku s intrnetovou stránkou výrobce.
Pravděpodobně, nějaká nezisková organizace.
Ta malá hračka, je tam od samého počátku,
přinejmenším většinu doby, co tam bydlím.
Denně jsem míjel tyto schránky s touto malou
a nenápadnou hračkou. Nikdy nepřitáhla mou
pozornost natolik, abych se zastavil a už vůbec
ne, abych se zamyslel nad tím, jak se tam ta
hračka dostala, nebo kdo jí vyrobil.
Nedávno jsem potkal jednu úžasnou osůbku,
která mě nenásilně donutila se nad podobnými
věcmi občas zamyslet. Nejde jen o toho malého,
látkového koníka, jde o to vnímat tyto nepatrné
a na první pohled nedůležité věci. Nikdy nevíte
na jakou cestu Vás mohou přivést.
Musím říci, že po měsícíc velkého smutku, trápení
a sebezpytování, mě tato filosofie opravdu zaujala.
Netvrdím, že se vše změnilo od základů, ale opravdu
se pomalu nastavuji na tento mně doposud vzdálený
způsob života.
Poslední měsíc vždy, když míjím poštovní schránky
v úzké chodbičce, nezapomenu alespoň na malou
chvilku zvednout zrak, k malé hadrové hračce.
Nevím zdali mě toto může někam dovést, ale minimálně
mi to dělá dobře, že vím, že tam ta hračka je.
Tak se občas rozlédněte kolem sebe a třeba budete více, či méně
překvapeni, co uvidíte.
Zahálíš!! :) už čtvrt roku...