Rád se sem, tam ocitnu ve víru velkoměsta a intenzivně
nasávám, podmanivý noční život. Dlouho jsem nebrouzdal
městem jenom tak, bezcílně. Ty nejlepší a nejzážitkovější,
jsou cesty z nočních podniků a popřípadě klubů, uplně nejlépe
v lehce podrouženém stavu. Ne zase moc, aby jste byli schopni
dostatečně vnímat tu atmosféru a kouzlo nočního života.
Zajímaví lidé a pozoruhodné postavičky, ploužící se z různých
míst a koutů, co míří za různorodou zábavou. Fascinuje mě,
také taková obyčejná jízda tramvají. Přímo zde se hromadí absolutně
veškerá směs, sociálních, subkulturních i asociálních skupinek.
Mladé dámy v kostýmcích, mířící z nějakého původně decentního
večírku, kde celý večer popíjely Cosmopolitan či Sex on the beach.
Jejich návraty do reality plné studu, výčitek, rozmazaných, také
původně decentních make upů, mluví za vše.
Další skupinka polosvětských lidiček, navlečených do baloňáku a
obleků, dávno vyšlých z mody. Nebo spíše jejich příchod moda
nikdy nezaznamenala. Nadále pak příliš hlučná horda mladých a
rozvášněných Španělů či Portugalců, kteří byli naprosto podobní
jeden druhému. Všichni byli oblečení do úzkých džín, kostkovaných
košil a rámečkových brýlí s černými okraji. Zároveň v jedné tramvaji se v
jednu chvíli sešlo asi sto kilo vlasového gelu.
Další skupinou o něco tišších a vizuálně nenápadnějších lidiček, byli
lidé ulice. Všichni zkrouceni na svých sedadlech, v rukou polovypitá i
vypitá vína. Co dnes třeba potkalo mladého muže, který si sednul vedle Vás?
Lehce podnapilá dívka se slzami v očích pod informační tabulí, co se stalo jí?
Moc mě baví přemítat o těchto lidech. Taková malá instantní, sociální studie,
nás může také mnohému naučit. Podívat se na svět a na lidi v něm, trochu jinak.
Jízda či procházka noční Prahou je zážitek. Probíhá tu tisíce minipříběhů,
důležitých i těch méně důležitých. Všechny až na vyjímky mají své kouzlo
a svůj i třeba skrytý smysl. Zvlášť, když o nich začnete přemýšlet, co se za
tím či oním příběhem ukrývá? Je to mnohdy lepší, než jakýkoliv film, kde jsem
pouhým divákem. V tomto případě jde však o život a já jsem
rád, že mohu být toho všeho součástí.
Sto kilo vlasového gelu v jedné tramvaji :) mě pobavilo. Zapoměls ale na ještě jednu skupinku lidí....na zamilované.Sedí většinou proti sobě, hluboké pohledy do očí, ve tvářích výraz, který nám okolo připadá, mírně řečeno, jako tupý výraz březí krávy a totátní ignorace okolí...hluchota, slepota, potřeba mít ústa přilepená na sebe, jak nejtěsněji to jde, protože co kdyby, nedej bože je příští zatáčka nebo zastávka mohly odtrhnout od sebe. Tak tyhle lidičky zas pozoruji ráda já. Díky již zmiňované slepotě a hluchotě se nemusím bát, že by jde mé kradmé pohledy snad nějak pohoršily a já si velice ráda představuji co asi má ta, či ona dvojice za sebou a nebo naopak před sebou. Jsou spolu krátce a tohle je fáze pobláznění hormonů, nebo snad delší dobu a oba mají to štěstí, že našli spřízněného "dotykáče" a tohle je jejich běžná cestovní rutina? A nebo jsou spolu poprvé a potkalo je něco kouzelného, že nedokázali zachovat dekorum první nezávazné schůzky a své předsevzetí, že "hlavně ne zase po hlavě" hodili s klidem za hlavu?...