Otevřu se světu a budu řvát do
prostoru. Žádná ozvěna, to je
dobře..ozvěna mě děsí..
Bojím se prázdných slov, co se opakují.
Nějak nenalézám smyslu, hledám a
listuji...čtu v knize života, v knize smrti.
Poslední kapitolu jsem nečetl, bojím se..
..ovládá mě strach z konce...mého konce.
Však, každý den se rodím a večer umírám.
Další a další nové životy prožívám. Jsou věci,
které jinak udělám a některé opakuji stále
dokola...nepoučen!!!
Nový život, nová kapitola od probuzení
do usínání, to mezi tím jen divadelní
představení. Někdy komedie, jindy drama,
Hledání smyslu, hledání sebe sama...
Nalezeno něco, co mělo zůstat skryto.
Nepídit se, neobjevovat, nehledat...
Jistotu nevědomí mít a žít ve lži, nebo
se dobrovolně probojovat trním, kde
zůstanou jen krvavé šrámy..
Pěkné, líbí se mi...