Musíš to zažít, zažít bolest, zažít strach,
svůj osobní krach, projít si tmou, aby jsi
světlo mohl objevit i o to zlé se podělit.
Není jen tak z šera vystoupit z beznaděje
se vykoupit.
Musíš to zažít, svůj osobní posun, čeká Tě
tolik kroků, deset, devět a poté osm.
Bojuj jako bojoval by si o přežití, ne
není to vtip, jde o Tvé bytí. Cesta plná
šrámů a krve, drž se, jsi sotva v půlce..
teprve...
Musíš to zažít, sebepopznání, v životě
ten nejtěžší posun, už jsi skoro u cíle,
kroků deset, devět, osm...
Musíš to zažít, lásku naději a světlo
zase vstát i přesto co Tě předtím smetlo.
Najít si života pevný bod, tak už se probuď
a ke světlu pojď.
Musíš to zažít, znovu se nadechni a vynoř se
z hlubin, prospal si den, noc a mnoho hodin.
Tak přestaň plakat a ve stínu neseď, vstaň a začni žít,
osm, devět...deset.