Jsem opilý a balancuji na hraně delíria
a normálního stavu. Má mysl je
zastřená a rozum ochromený, padám do
mdlob, slabý a podlomený.
Nevím co je realita ani sen,
dívám se do zrcadla, nepoznávám
jestli já to jsem. Má bledá tvář se
rozplývá v tichém šeru, dělám
věci z nutnosti, už Vám tenhle
život jistojistě nežeru.
Tančím mezi dobrem a zlem,
nepamatuji si jaký jsem byl, však
vím jaký teď jsem. Můj život, jako
nastavovaná kaše, falešná a umělá,
realita má...né Vaše.
Venku slunce, pro mě tma...
Zpěv ptáků..jak srdcervoucí
řev, to pro mě další ráno znamená.
Jsem prázdná duše co táhne těžký
pytel svých proher a strastí...
Nestrachujte se...né vy, to já
balancuji nad propastí..
jestli máš ráda svoji maminku tak tohle pošli dalším dvaceti lidem dívka na to nerágovala a 365 dní na to ji matka umřela :( ne nazpátek. :(