Tak po delší pauze jsem se rozhodl vydat ze sebe
své postřehy a pocity. Máme tu jaro, nejkrásnější
období v roce, tedy alespoň pro mě. Vše začíná být
pozitivnější a prosluněné. Nové naděje, nové začátky
našich životů. Ruku v ruce s jarními depresemi a třeba
i obavami.
Každý to prožívá jiným způsobem. Já měl toto období
vždy rád, považoval jsem ho za příchod lepších časů
a otevřených možností, zvlášť pokud máte pocit, že
stojíte dlouho na místě a nejste schopni se nikam
pohnout. Může jít o cokoliv, jak v profesní či osobní
rovině.
Takové pocity máme občas určitě všichni. Rozhodně
roční období nás ovlivńuje po pocitové stránce, ale
nesměruje nám životní cestu, nehází nám klacky
pod nohy a ani nám jí neumetá. Byly a jsou chvíle
, kdy jsem se zlobil, že něco nevychází podle
mých představ a užírám se tím. Samozřejmě si
tím ovlivním sám své momentální rozpoložení
a chuť to třeba i změnit.
Takhle to přesně funguje, alespoň u mě, taková
síť či návaznost negativních vjemů způsobených
jedním nepříjemným zážitkem či neůspěchem.
Sem, tam člověk něco za hlavu hodí, ale určitě
ne pokud jde o něco zásadního, co nám může
ovlivnit budoucnost.
Chci tím jen říct, že až na některé vyjímky jako je smrt
a někdy i nemoc, si vše vlastně řídíme sami. I když máme
určitou představu čeho bychom chtěli dosáhnout a snažíme
se o to, občas i kdybychom se rozkrájeli, nepodaří se nám to.
To, že vše se děje z určitého důvodu a že vše je jak má být,
jsem slyšel mnohokrát a byla situace, kdy jsem tuto větu nenáviděl.
Ono to tak asi opravdu je. Jsou věci, které někdo dělá s lehkostí a
vše se mu daří, někdo to má naopak. Já to mám asi někde mezi.
Nevím... třeba to tak má být a je to tak správně.
Takže sečteno a podtrženo, nic se nedá tlačit násilím a co nezlomíte,
to nezlomíte ani vší silou světa. Sám jsem se o tom mnohokráte přesvědčil.
Takže nezbývá než se učit brát život s tím zlým i s tím dobrým.
Krásné jarní dny!
Moc se mi libi prvni cast, je takova uprimna a nasla jsem se v tom taky.