Když už si myslíte, že je vše v pořádku a že se Váš život
vrací do téměř normálních kolejí, tak skoro vždy se
železnou pravidelností přijde něco, co Vás vrátí na začátek.
Může to být cokoliv, práce, vztahy a nebo úplně něco
jiného.
Každý má svůj obraz toho, jaký by měl Váš protějšek být.
Samozřejmě, ze začátku vše nasvěčuje tomu, že to tak je.
Že jste Ti praví, jeden pro druhého a lepší už to být nemůže.
Což je přirozené a také je přirozené to, že za nějaký čas,
je to jinak. Jde ovšem o to, jak se k
tomu postavíme.
Každý bez vyjímky, se snažíme prezentovat sebe v tom
nejlepším světle a postupem času se navzájem poznáváme
a zjistíme, že ten druhý je trochu jiný. Někdy i víc než trochu.
Nejde o to, že by si ti dva vzájemně lhali, jen ta doba, kdy
jsou spolu lecos ukáže.
Myslím si, když je ten druhý tolerantní a záleží mu na Vás,
tak lecos přehlídne. Vy jste mu nikdy nelhal a Váš partner
věděl jaký jste a přesto se občas můžete dočkat toho, že
je Vám vyčteno něco, co nemůžete ovlivňit, protože jste to
Vy.
Můžete se pokoušet přizpůsobit, být lepší...toho lze určitě
docílit, ale nelze se změnit ve všem, pokud to není Vaší
přirozeností. Nejhorší na tom je, že určitá vlna kritiky, která
se snese třeba na Vaši hlavu, nemusí být ve všem objektivní
a většinou ten, kdo Vás kritizuje do svého svědomí sám nesáhne.
Není tomu tak vždy, jsou tu takové věci, jako kompromisy a určité
ústupky. Je to v pořádku, do vztahu patří i tyto věci. Jen to musí
být oboustranné. Když se najednou o sobě dozvíte, že jste na nic
a děláte všechno špatně a dozvíte se to s čista jasna, není náhodou
chyba také na druhé straně?
Soužití dvou různých osob není vžy jen procházkou po umetené cestě.
Jde však o očekávání, v určitém věku máte každý své návyky a styl života.
Někdy třeba rozdílný, ale pokud je tam láska, tak přeci nemůže jít o to
zdali jste jen skvělý kutil, kuchař nebo něco jiného. Každý člověk má své
kvality.
Otázka je, jestli je v tom druhém chceme a nebo nechceme hledat!!!