Nedávno jsem byl zapojen, do debaty s tématem Víra!
Diskuze nebyla nějak emotivní, šlo spíš o to, kdo a jak
si víru představuje a do jaké míry ovlivňuje chod světa.
Zvlášť dnes je toto téma aktuální, proti naší vůli jsme
byli zatažeňi do náboženské války, která nebude mít
konce...bohužel.
Ve zmíněné debatě se však začaly zaměňovat dva různé
fenomény víra a náboženství. Velký a markantní rozdíl, mezi
těmito dvěmi tématy.
Jak víme, tak v minulosti se pod vlajkou náboženství děly
velmi kruté věci. Křižácká pustošení, války, vykonstruované
čarodějnické procesy i etnické čistky. Ovšem původní myšlenka
náboženství není vždy zlá, až na vyjímky, kdy je náboženství
postavené na perzekucích, násilí a tyranii.
Náboženství všeobecně má tu nevýhodu, že je zde malinký krůček
k fanatizmu, snad mimo Budhismu, který je postavený na pozitivní
karmě, klidu, lásce a mírutvorstvu.
Víra, to je věc jiná. Jsou samozřejmě lidé, kteří nevěří v nic.
Většina z nás však v něco věří, někdo v Boha, v přírodní zákony,
v moc a peníze. Někteří z nás věří v něco nehmotného, ale
nedokáží to popsat, ale víru mají. Takové způsoby víry nejsou
tak nebezpečné a zničující. Malé osobní a soukromé víry, které
naplňují naše srdce jsou tím pozitivním pro naše bytí.
Pokud věříme v dobro a spravedlnost, je to v pořádku. Bohužel
občas můžeme mít pocit, že té lásky, spravedlnosti a dobra, je pomálu.
Věřím však, že tomu tak není. Zlo je evidentní a moc se neskrývá.
Dobré a láskyplné skutky bývají nenápadné, ale velmi silné.