Zkřivená svraštělá tvář do zrcadla dívá se,
odraz svůj nepoznává.
Kdo je osoba, co marně v odrazu hledá se?
Oči nepoznávají, mysl neví...
Změnil se za ta léta dosti,
vrásky vepsal život, v neradosti.
Zapsal tam bolest velmi tlustým písmem,
mnoho stránek popsaných v odrazu zuboženého,
už nevím, kdo jsem.
Obávám se doby, kdy zmizí rázem.
Brzy už to přijde,
nechci být sám sobě lhářem.
V zrcadle cizí člověk mi do tváře hledí.
Ani údy už neslouží,
V honosném kočáru z kovu již sedí.
Na minulost už nevzpomíná.
Na dobu, když poznal se
s hořkostí raději zapomíná.