Neznámá země, krásná a nepoznaná. Cítím, jak se mi tají dech, když procházím místem, které bych neměl znát, ale znám. Chodím sem a tam a mám pocit, jako bych tu už někdy byl. Známé vjemy, objevovaná místa s pocitem dejavu. Je mi zde příjemně...lehký vánek mi fouká na zátylek tiché věty, které slyším pouze já. Jsou řečené i specifickým jazykem, který nemá překladu. Jen a pouze já, jsem překladatelem těchto slov. Půdá je tady měkká, nohy se mi boří hlouběji, ale nepropadám se. Mám pocit jistoty a bezpečí! Je to půdá, vytvořená s důvěry a pocitu sounáležitosti. Tím vším, co zde nacházím, je také průvodcem, krásná vůně, která se odráží od hebké půdy do neviditelných oblaků a rozpouští se do prostoru a já jsem tou hypnotizující vůní doslova paralyzován. Cítím se tu jako v bezpečné a komfortní zoně, ze které už nechci nikdy odejít. Místo neznámé, známe...nikdy jsem zde nebyl, ale jako bych nikdy neodešel. Nechci poznávat jiné země, po té co jsem se vrátil ze země zvané Darkland, už nechci pryč z tohoto nádherného místa, plného vjemů, vůní a naprostého pocitu klidu a bezpečí. Snad.., zde dostanu azyl...občanství do konce věků...ano...snad!