Co je chvile proti celému životu.
Než se bouře uklidní, než se řeka
opět vrátí do koryt. Co je trpělivost,
když za ní celý život štastný skrýváti
se může.
Počitání dnů osamělých...bez dotyku,
bez radosti, ač důvod to má opravněny
na tíži tohoto tomu neubírá, ani klidu nedá.
Však jen v dáli vidina krásného, je jedinou
útěchou.
Vše se má dít...jak se děj, i když se to
nesetká s pochopením, podivné pocity
když procitám s raním kuropěním. Kde
hledám čeho se chytit..však naděje v lepši
zitřek...měla by to být.
Nejen cesty Boží nevyzpytatelné jsou, i
laska je umí zaklikatit a do klubka cest
zamotat. Však najít tu správnou z nich...
lze. Je nutno hledět z výšky, aby bylo vidět
vše...co viděno být má.
Složité a tězké, neznamená špatné.
Jen to znamenati může hodnotu
konečného výsledku, štěstí vydlážděné
z trpělivosti a pochopení.