Jsem lovec, lovec myšlenek, které
utíkají jedna za druhou a nedají
se do žádné pasti zachytit. Unikají mi
jako o život, i kdybych za
nimi svůj šíp vyslal, nezasáhnu cíl.
Jsem lovec lásky, ulovit lásku,
udržet jí v srdci, jako v kleci zvíře,
nelze, pokud se nevtiskne do mé duše
a nepodlehne mé víře.
Jsem lovec naděje, která vždy je k mání.
Je to otázka víry, pro někoho důvod, k
zasmání. Však co zbývá, než ji mít.
Jsem lovec osudu, mohu býti obklopen
veškerou výzbrojí, osudu neunikne nikdo
ani já ani jiní, někdy to však zabolí.
Řekněte mi upřímně..kdo koho vlastně loví?