Suché dlouhé větve,
do okenních tabulek
klepou v rytmu lesa.
Zvuky se rozléhají a
všichni lesní hosté
tiše poslouchají.
Zbarvené mokré listí
tvoří mozaiku příběhů.
Tu někde Zvíře jménem
podzim, dá se do běhu.
Z dáli se jen dusot ozývá,
tma je už hutná, pomalu
svitu ubývá.
Zdánlivý klid, přináší tento čas
jakoby smíření bylo v nás. Však
zrádné a podlé, se pod hávem skrývá,
vlk v rouše beránčím, jak už to bývá.
Stromy se sklání, před
mocnou tmou. Divoké
laně před zvířetem, uniknout
nemohou. Mocná touha
lovu, umocňuje tma. Větve
vyhrávají do rámů okenních.
Jako nástroje v sálech koncertních.
Lesem a bažinou blíží se zvíře,
zuby se lesknou a kradou měsíci
svit. Zardousí laň či nechá žít...
Mnoho roků, je les temného divadla svědkem, přes sto roků a sto zim.
Nežli přijdou vždy se objeví to
Zvíře jménem podzim.