Řiká mi mé svědomí,
že brzy ztratí vědomí.
Už prý slyší vnitrní křik
jako když Filip Topol
do mikrofonu řvoucí
zpívá své básně, v
duši nehynoucí.
Má duše je jak nahá žena
s duší ditěte spojena. Jako
schizofrenické já...má duše
rozdvojená.
Jsem jak nepopsaný list, jaký
měl do chvíle prvního zločinu
Oliver Twist. Mé druhé já je
poškrábané, jako rukou tatéra,
nékdy se cítím jako tříhlavá Chiméra.
Citlivý malý princ i arogantní bohém
Svůj jsem a před vším unikám, když
plním prázdný list, smysluplným slohem.
Duše pankáče a malého chlapce, ať si
kdo chce, co chce říká, má cesta je rovná
někdy velmi příkrá, občas pod modrou,
také pod temnou oblohou.To jsem já...já na druhou.