Dvě minuty po půlnoci
nejsem nikde, jsem ve
skrytu noci. Noční
ulice jsou mi cizí, jako v
neznámém městě.
Vše povědomé a přesto
nepoznávám. Ztratil jsem
se zde, nebo uvnitř sebe.
Na těle a v duši mě
zebe?
Oči své mám, ale jako by
se jimi díval někdo cizí.
Nepoznávám ani svůj hlas
několik slov opakuji zas a zas.
Nikdo neodpovídá.
Děsí mě pocit, že jsem zde sám,
tlusté sklo a za ním nejasné pohyby
a tlumené hlasy. Propadl jsem se
do nikam asi.
Pootevřu oči a vidim rozmazaný svět.
Chtěl bych procitnout hned, ale víčka
jsou jako z olova a pevné popruhy mě
tlačí hluboko do lůžka, propadám se.