close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Zapisovatelnik

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Já Nora Winterová - Deník mé duše

15. března 2019 v 13:25 | Praguenation |  Povídky
23. září 2018
Jmenuji se Nora Winterová, s duší dítěte a tělem děvky. Unavená životem, pošlapaná a zneuctěná tíhou své hanby. Zlomená okolnostmi a následky svého jednání. Mluvit o mém životě by bylo zbytečně rozvláčné. Poslední měsíce přinesly do mého života sebepohrdání a temnotu. Za mnoho událostí, které mě potkaly, si mohu sama. Nikdo mě nenutil být hadrovou panenkou, se kterou si někdo užije a mrští s ní do špinavého kouta, použitou, zpocenou a špinavou. Stala se ze mě prázdná schránka, do které se chlapy udělají a odhodí ji. Nevím, kde se to zlomilo a já se začala cítit méněcenná a bez studu. Možná to začalo už dávno předtím vším, co se mi začal hroutit život pod rukama. Prapůvod byl v rodině, jak už to tak bývá. Klasický scénář vytvořený z lhostejnosti a pohrdáním těch nejbližších. Vždy jsem byla za ubohou hříčku přírody, alespoň tak se ke mně lidé chovali. Nebylo to tak vždy a také se tak nechoval každý, koho jsem ve svém životě potkala. Bylo několik dobrých duší, kterým jsem nebyla ukradená. Možná však mé nedůvěřivé a bojácné já, od sebe i těch pár dobrých lidí odehnalo. Zájem o mě byl však velký, ale jen pouze fyzického rázu. Chceš šoustat? Ano tyto dvě slova jsem slýchala často, jako někdo slyší laskavý pozdrav i s vřelým úsměvem. Tak často jsem slýchala tato slova a místo úsměvu občas i tvrdá rána do tváře. Dny jsou prázdné a vše co mi dělá společnost je lahev vodky, staré desky Nicka Cavea a tyto zavrženíhodné vzpomínky na můj dosavadní život. Smutný je i fakt, že není nikdo, komu bych mohla svěřit všechny tyto bolestné prožitky, které jsou mým pronásledovatelem. Je to tak obscénní a zoufalé, že bych se propadla raději do samotného pekla, než bych někomu řekla všechno, co jsem dělala a čím jsem si prošla. Otec už nežije a matka mě nenávidí od doby, co jsem vyšla z jejího lůna. Cítím se, jako v cele ze které nemohu ven a kde se nedočkáte předčasného propuštění ani milosti. Kdyby se mě někdo zeptal, zdali se nenávidím, řekla bych, že ne. Nenávist je zásadní emoce a já už postrádám ty nejzákladnější aspekty lidskosti. Láska, zlost, cit, nenávist. To vše bylo mou součástí, jako většiny lidských bytostí. Události mých posledních let ze mě udělali to, co jsem teď. Duševního mrzáka!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama