29.září 2018
Našla jsem klid a vše zlé je najednou tak vzdálené, jako by to vše prožil někdo jiný. Jako bych ten děj sledovala ze sedadla biografu života. Miluji nástup podzimu, kdy barevné listy před vašimi kroky tvoří dlouhý a nekonečně barevný koberec. Všude dominuje zvláštní vůně očekávání. Dny jsou kratší, ale v tomto období mi přijde vše takové opravdovější i smířlivější. I lidé jsou vyrovnanější a ten čas, kdy babí léto zahalí lehký mlhavý opar, pod který se to zlo světa schová. Jakoby to byl úplně jiný svět, kde je všechno jinak. Kde se věci dějí tím správným způsobem. Matky milují své děti, bezmezně a přirozeně. Otcové se starají o chod rodiny, milují své ženy a své dcery. Muži se k ženám chovají s úctou a tak jak si zaslouží. I tak se to někdy děje. Já to štěstí nikdy neměla. Už je mi však dobře!