Nová vlna evropského filmu, je zajímavý zlom v tomto uměleckém směru. V 60 letech se začali objevovat filmy, které byly něčím výjimečné a jiné. Tato tvorba vybočovala z vyjetých kolejí tehdejšího současného filmu. Zasáhlo to mnoho evropských zemí a přesto, že u nás byla zatažená železná opona i u nás se tato vlna vyvalila. O pár let později bylo mnoho filmu z této doby zakázáno a tato díla byla na mnoho let uložena do trezoru. Co měli všechny tyto filmy společné? Dnes jsou velmi uznávané a filmoví tvůrci současnosti z nich dnes těží. S novou vlnou se ve filmech začala značně objevovat i nahota. Sexuální revoluce ve filmu byla započata. Až na několik západních zemí, kde tento fenomén pokračoval, tak u nás se to o deset či dvanáct let později zastavilo. Začaly zde vznikat divácky líbivé normalizační komedie, které byly úspěšné, ale hodnotově už to bylo zcela jinde. Nejznámější zástupce této vlny, který se stal ikonou světového filmu, byl bezesporu Miloš Forman. Jeho styl vyprávění, s pomocí nehereckých osobností byl unikátní. Za další nutno jmenovat úžasná jména jako byly Ivan Passer, Věra Chytilová, Jan Němec, František Vláčil, Elmar Klos, Jan Kadár, Jiří Krejčík, Jiří Menzel a Juraj Hertz. Byla to opravdu doba expanze nového druhu kinematografie. Za mě osobně jedna z nejlepších a nejsilnějších v dějinách českého filmu. Filmy jako Markéta Lazarová, Údolí včel, Ostře sledované vlaky, Intimní osvětlení, Ucho, či Černý Petr dokazují, že se jednalo o vrchol československé filmové tvorby. V zahraničí to byla doslova exploze a velmi silné zastoupení evropského filmu. Jména jako François Truffaut, Jean Luc Godard, Jacques Rivette, Federico Fellini, Igmar Bergman, Michelangelo Antonioni píši dějiny filmu dodnes a to svým výjimečným a nezapomenutelným odkazem. Co mě opravdu naplňuje štěstím, že i přes všechny komereční počiny a tkzv. blockbustery, které jsou spíš doménou Hollywoodských studií, evropská nová vlna pokračuje. Je mnoho nových a talentovaných pokračovatelů v tomto duchu. Za všechny nutno zmínit tvůrce jako jsou Villeneuve, Dolan, Haneke, Trier, Noe, Ozón, Médem, Tornatore či Sorrentino. Doba se posunula a také se posunul i evropský film. Myslím že je to v této oblasti dobrá cesta. Co se týká současného českého filmu, až na pár výjimek a několika skvělých tvůrců, budeme rádi sahat po našich filmech z takzvané Nové vlny. 
